Zdravíme všechny ze Sona. Doděláváme singl a už začínáme mít lehkou cestovní horečku. Pravidelně budeme z Ameriky posílat pozdravy z každého místa, kde budeme koncertovat, fotky, videa (ty budou konečně za něco stát. Ondra koupil parádní kameru!)  a v LA budeme živě vysílat na ustreamu. Tak vy, kdo sedíte doma za pecí, buďte s námi on line a na ty z vás, kdo jste za velkou louží, se těšíme live, krajané naši zlatí!! Čao Kuži

Vzpomeňme na Hrocha...včera měl narozeniny.

Na velký pátek jsme byli s Kužim v továrně na hudební nástroje Amati Kraslice. Bylo to dost překvapující. Pamatuju časy, kdy mít amátku nástroj, bylo skoro za trest. Povedený ladící kus aby člověk pohledal. No a ted'jsme se octli v české továrně s 250 zaměstnanci(!) před hromadou krásně vypadajících a velmi pěkně hrajících saxofonů a trumpet. Jelikož jsme dostali nabídku na eventuelní možnou spolupráci, snažili jsme se s Petrem najít nějaké nástroje, které by občerstvily zvuk nové desky. To se nám myslím povedlo právě proto, že bylo opravdu z čeho vybírat. Když jsme si povídali s ředitelem a zaměstnanci firmy Amati, kteří byli nesmírně srdeční a vstřícní, došlo mi, jak moc se potýkají s pověstí, kterou si nesou z dob fungování za minulého režimu, jak mnoho úsilí musí věnovat "napravení reputace". Když jsem viděl poctivou dřinu českých nástrojářů, pocítil jsem stud a znechucení nad některými českými politiky, kteří s podobnou nálepkou z dob minulých na čele ladně proplouvají, a jediné čemu opravdu věnují nesmírnou píli, je to jak zdokonalit umění hrabat, balamutit a tuhle zemi totálně poslat ke dnu....

Tak jsem měl dnes docela humorný začátek dne. Včera jsme pracovali dlouho do noci na dokončování druhé vlny našich demáčů, takže spát jsem šel asi ve čtyři ráno. Vstával jsem v 7:30, abych odvezl děti do školky. Když jsem je naládoval do auta a nastartoval…stalo se něco co jsem nečekal. Chtěl jsem vycouvat z parkovacího místa před kontejnery na tříděný odpad, které jsou uprostřed kopce. Auto se rozjelo, ale né dozadu nýbrž dopředu. Nobořil jsem žlutý kontejner na kolečkách, který se vzedmul, otočil na stranu a začal najíždět na chodník. V tu chvíli mě hlavou proletělo, že jestli ten kontejner najede na chodník, otočí a rozjede se z toho prudkého kopce dolů…tak to bude pěknej malér. Nicméně jsem seděl v autě a jen zíral na tu žlutou potvoru na kolečkách. Potvora se naštěstí bokem opřela o druhou potvoru na papír, která byla pod ní a katastrofa v mé ulici se naštěstí nekonala. Oddechl jsem si a zařadil tedy zpátečku…dal ruce na volant a…začal troubit !!! Ten klakson mě dost polekal a Anežka, která to celé pozorovala ze zadní sedačky, jen prohodila : tati "proč troubíš". Kuba to nechal naštěstí bez komentáře, protože toho zajímalo jen to… kdy už konečně pustím Michala Jacksona ( jinou hudbu totiž Kuba neposlouchá ) . Rozhodl jsem se co nejrychleji opustit místo činu, protože jestli tohle někdo viděl, tak se asi docela pobavil. Jacksona jsem Kubovi pustit nemohl, protože jak říká Anežka : ten zlý pán nám včera ukradl z auta rádio ! Zbytek dne už proběhl celkem "normálně". Ahoj Ondra

Jak jistě víte, jsme zavřeni ve zkušebně, kde připravujeme materiál na novou řadovou desku. Ceny Óčka je jedna z mála akcí, kde nás můžete vidět živě hrát. Je to vlastně fakt jediné živé vystoupení do podzimu, pokud mi teda něco neuniklo. Tak ne aby jste seděli doma u kamen! Zítra v Incheba Aréně v 19 hod. Čao